 |
|
|
|
|
|
Přidávání hodnoty již od země
Vše začíná u hlíny.
Tento druh hlíny se nazývá bauxitová ruda. Pokud byste se podívali na čtyřtunový nákladní automobil naložený touto rudou a někdo by se vás zeptal "Copak se z toho asi dá udělat?" - pomysleli byste si "Nic moc. Leda tak nějaká přístupová cesta."
Bílý prášek, bílý kov
Avšak ze čtyř tun bauxitu je možné získat přibližně dvě tuny bílého prášku, kterému se říká alumina neboli oxid hlinitý. Není to však jednoduché. Technologie je složitá a potřebné vybavení má dosti značné rozměry. Společnost Alcoa však dovedla tento proces k téměř dokonalosti a z těchto dvou tun oxidu hlinitého dokáže vytavit tunu hliníku. Tavení hliníku je vynález, který Alcoa uvedla do života v roce 1888.
Zázraky z jedné tuny
Jedna tuna hliníku stačí na to, aby se z ní vyrobilo více než 60 000 pivních nebo jiných nápojových plechovek. Je to dost i na výrobu prostorových rámů pro sedm aut. Stačí to dokonce i na výrobu 40 000 počítačových disků, jejichž paměť by byla dostatečná k tomu, aby se v ní uchovaly všechny dosud publikované knihy. A to vše z jednoho nákladního auta plného hlíny. Zní to téměř magicky. A my jsme pyšní, že máme takové kouzelníky, kteří toto vše dokáží.
Krok za krokem
Společnost Alcoa se samozřejmě nezabývá pouze výrobou hliníku. Více než 3 miliardy USD ročních tržeb pocházejí z nehliníkových výrobků. Zbytek však představuje hliník. A zde vám v krátkosti ukážeme, jak vše vlastně probíhá - jak Alcoa začíná u hlíny a jak krok za krokem pokračuje v přidávání hodnoty až do okamžiku, kdy my i naši zákazníci můžeme vyrábět všechny možné moderní hliníkové zázraky.
Těžba
Bauxit je ruda obohacená oxidem hlinitým, která se po miliony let vytvářela chemickým zvětráváním skal obsahujících hliníkové křemičitany. Jeho první těžba byla zahájena ve Francii a od té doby bylo po celém světě objeveno mnoho dalších nalezišť. V dnešní době jsou nejvýznamnějšími oblastmi s výskytem bauxitu Karibik, Austrálie a Afrika.
Rafinace
Abychom vytvořili z bauxitu oxid hlinitý, musíme nejprve tuto rudu rozemlít a smíchat ji s vápencem a hydroxidem sodným. Tuto směs poté přečerpáme do vysokotlakých nádob, kde dojde k jejímu zahřátí. Působením hydroxidu sodného dojde k rozpuštění oxidu hlinitého. Ten se poté z tohoto roztoku vysráží, propere a zahřeje, aby se odpařila voda. Výsledkem je bílý prášek podobný cukru, který se nazývá oxid hlinitý (Al2O3).
Vytavování
Z oxidu hlinitého se pak dále při elektrolytické redukci získává hliník. Tento proces je také znám pod názvem vytavování. Oxid hlinitý se nejprve rozpustí v kryolitové lázni nacházející se uvnitř buněk, které jsou obloženy uhlíkem. Těmto buňkám se říká tavné komory. Jakmile začne lázní procházet dostatečný proud, začne se od chemického roztoku oddělovat hliníkový kov, který je následně odsáván.
Zpracování
Z tavných komor přechází hliník do pecí, kde se míchá s dalšími kovy a vytváří tak různé slitiny, které mají podle dalšího účelu využití své specifické vlastnosti. Kov se poté čistí v procesu, kterému se říká tavení a posléze se odlévá do forem nebo přímo do ingotů. Dalšími zpracovatelskými postupy pak mohou být odlévání, válcování, kování, tažení nebo protahování. Společnost Alcoa a její zákazníci vytvářejí tisíce různých druhů finálních výrobků počínaje plechovkami, přes auta až po proudová letadla.
Recyklace
Hliník je nejcennějším materiálem v celém odvětví zabývajícím se odpady. Nabízí totiž silné ekonomické stimuly pro recyklaci. Z celkového počtu zhruba 100 miliard nápojových plechovek, které se ročně vyrobí v USA, se vrací přibližně dvě třetiny na recyklaci. Stejně tak je to s 85-90% hliníkových aut.
Každý vyhrává. Čím více hliníku se použije při výrobě automobilu, tím méně takovýto automobil váží, spotřebuje méně paliva a produkuje také méně emisí. Recyklace také ušetří 95% energie, kterou by jinak bylo nutné vynaložit na výrobu nového kovu z rudy. Je rovněž šetrná k životnímu prostředí, jelikož se snižuje potřeba likvidace tuhého odpadu.
|
|
|
|
|
|
